Skip to content

DECHBEROUCÍ PULČINY PRO KLUKY I HOLČINY

Za hranice všedních dnů a ještě dál se vypravili ve středu 19. června žáci druhého stupně a středoškoláci z naší školy. Cestou na Valašsko do Pulčínských skal se všichni stali aspoň na chvíli „synky z Polanky“ a „cérkami z Lidečka“.

Do podhůří Javorníků nás od školy pohodlně dopravil autobus Olomouckého kraje. Klimatizovaný. A za to jsme byli vděční, protože ten den nás sluníčko opravdu nešetřilo.

Školáci vystoupili u Lidečka na naučné stezce Javornický hřeben, odkud v příjemném stínu lesního údolí vystoupali pod Pulčínské skály. Náročný kilometrový okruh pískovcovým labyrintem s výstupem na skalní vyhlídku absolvovali jen ti, kteří se na to cítili. A k překvapení všech dospělých to byla drtivá většina dětí! Při lezení po skalách s pomocí řetězů si někteří opravdu sáhli na dno svých sil. Ale zvládli to a byli na sebe právem hrdí. Stejně jako ti, kteří naopak vyskákali na skály jak kamzíci, až se tajil dech.

Po svačině a relaxaci na turistickém odpočívadle pod skalami jsme se vydali společně do vesnice Pulčín. Vychlazené nápoje v místní hospůdce nám vrátily energii, a tak jsme se mohli vydat do Horní Lidče, kde na nás čekal autobus.

Středoškoláci absolvovali výlet ve variantě méně fyzicky náročné: pan řidič je vyvezl až do vesnice Pulčín, kde se osvěžili a vydali se na cestu do Horní Lidče. Takže z Pulčína šli školáci v jejich stopách.

V autobuse už nás únava dohnala všechny. Ale než většina usnula, ještě jsme z okna zamávali Čertovým skalám v Lidečku (někdy příštěěě!) a zazpívali si lidovou písničku o synkovi z Polanky a cérce z Lidečka. Tomík trefně doplnil, že „My jsme Valaši, jedna rodina“.

Výlet nás sice zmohl, ale zážitek to byl opravdu krásný a silný. Přesně podle slov Eleanor Rooseveltové: „Účelem života je žít ho, vychutnávat zážitky v maximální míře, dychtivě a bez obav hledat novější a bohatší zážitky.“

Blanka Prudilová

Fotografie z archivu školy